„Cože? Ty se chceš naučit japonsky? A proč“? Takové reakce jsem slyšela, když jsem poprvé s tímhle zdánlivě šíleným nápadem přišla před svoje rodiče. A možná, že se setkáváte se stejným překvapením, když někde zmíníte, že byste chtěli umět japonsky. Na tyto otázky je jen jedna odpověď: „Proč ne?“. Japonština je jazyk jako každý jiný! Má svojí gramatiku a její výjimky, má slovíčka, kulturní odlišnosti a spoustu překladatelských oříšků. Někteří říkají, že je to jeden z nejtěžších jazyků světa. A přesto jsem se ho naučila za 3 roky, zatímco s angličtinou jsem bojovala od páté třídy až do maturity. V tomto článku vám uvádím několik tipů, na které jsem při svém studiu přišla a které mi pomohly se jazyk naučit rychleji.
Pokud s japonštinou začínáte, nebo s ní už nějakou dobu bojujete doporučuji si nejdříve přečíst článek: Jak se naučit jakýkoliv jazyk.
1) Neučte se slovíčka jako ze slovníku!
Proč se naučit celou zoo, když běžně mluvíme jen o domácích mazlíčcích? Příliš mnoho studentů se učí slovíčka po kategoriích a naučí se všechna možná zvířata, všechny sporty či všechna povolání. Ale reálně tato slovíčka málokdy použijí. A co se nepoužívá, to se zapomene!
Pokud se tedy učíte slovíčka, začínejte s těmi, které se týkají vás. Máte doma dvě kočky a křečka? Tak máte neko a hamsutá. Pokud máte rádi baseball, máte rádi jakkjú. To, o co se zajímáte, o tom se také nejčastěji bavíte. Nenuťte se proto do slovíček jako účetní uzávěrka nebo Ženetka tečkovaná.
Další chybu, které se často při studiu japonštiny dopouštíme, je učit se ke slovíčku pouze jeho český překlad. Ano, u některých slovíček to funguje: neko = kočka. To je přece jasné. Ale bohužel v jiných ohledech japonština tak jednoduchá není. Pokud bychom chtěli např. slovíčko pro „soucit“, našli bychom ve slovníku Dódžó (同情), Džihi (慈悲), Omoijari (思いやり), Rendžó (憐情) a mnoho dalších. A každé z nich má v určitém kontextu význam soucitu, ale nejsou vzájemně zaměnitelné. Proto je v japonštině potřeba se učit slovíčka ve větném kontextu: neučte se soucit = Dódžó, ale naučte se:
Joi Iša ha kanša ni dódžó wo šimesu. 良い医者は患者に同情を示す。
= správný lékař soucítí se svými pacienty.
Tímto způsobem se naučíte:
- Kontext, ve kterém se slovíčko používá.
- Zapojení do věty – kde stojí, v jaké pozici
- K jakým slovesům a jakými partikulemi se váže
2) Nepište znaky!
Možná už víte, že japonština má čtyři druhy písma – dvě slabikové abecedy (Hiragana a Katakana), Znaky (převzaté z čínštiny) a latinku (tu využívají zřídka).
Nejvíce má ale znaků, nebo-li Kandži. Celkový počet je údajně neznámý, ale tzv. běžně užívaných znaků Džójó kandži (常用漢字) je kolem dvou tisíc. Naučit se tyto „základní“ znaky je pro mnoho studentů japonštiny největší problém. Tráví hodiny a hodiny popisováním kostičkovaného papíru a doufají, že po mnoha hodinách psaní si jejich ruka sama znaky zapamatuje.
Já ale říkám – nepište znaky! Je to možná kontroverzní názor, ale nechte mě jej vysvětlit. Žijeme ve 21. století – počítače či mobily jsou náš hlavní způsob komunikace. Kdy ve skutečnosti napíšete něco rukou? Já se japonštinou živím a až na pár poznámek z meetingů s japonskými manažery, jsem od vysoké školy nic japonsky rukou nenapsala. Využívám zásadně počítač (či mobil) a ten umí znaky psát za mě. (To jak to funguje, si vysvětlíme zase jindy).
Důležité ale je vědět, jak se znaky čtou a co znamenají. To vám potom pomůže je i napsat. Pokud na počítači napíšete např. kensaku, dostanete na výběr z těchto znaků:
検索 健作 研削 謙作…
Je potom na vás, jaké znaky vyberete. A vy musíte vědět – které jsou ty znaky, které hledáte. Všechny se čtou kensaku, ale jen jeden znamená to, co potřebujete říct.
Mám tedy znaky vůbec psát? Umět znaky psát, vám určitě pomůže při studiu, ale pokud s jazykem začínáte, nemá smysl veškerý svůj volný čas věnovat tomu, že tisíckrát napíšete každý znak z učebnice. Tento čas můžete raději věnovat mluvení či poslechu, který je mnohem důležitější.
Jak se tedy znaky naučím? Učte se je stejně jako slovíčka. Každý znak v japonštině má několik možných čtení a to, jak se přečtou, se liší podle toho, v jaké jsou složenině s jinými znaky. Nejlepší je proto vybrat si možné kombinace, které pokryjí všechna čtení a zařaďte je do svého slovníčku.
Další tipy a zajímavosti o znacích najdete v mém článku „Psát či nepsat: jak na kandži“.
3) Mluvte si pro sebe
Další tip, který pro vás mám, vám pomůže se slovní zásobou, konverzací či výslovností. Pokud už jste na úrovni, že jste schopni vyplodit pár vět – mluvte si pro sebe. Jednou denně si zkuste říct pár vět – například co jste ten den dělali? Co budete dělat o víkendu? Zní to, jako taková ta otravná otázka na začátku každé hodiny angličtiny na střední škole, ale on je důvod, proč je tato otázka neustále používaná – pomůže vám se rozmluvit a při tom využít již známé fráze. Nenutíte se tak mluvit o něčem složitém, co bystě jen těžko dávali dohromady.
Pokud si tedy takto jednou denně řeknete pár vět nahlas japonsky, pomůže vám to nejen si zopakovat gramatické fráze a věty, ale zároveň např. procvičit výslovnost. Přece jen japonština není jazyk, ve kterém byste v Čechách měli příležitost denně konverzovat. Výslovnost ale jinak, než hlasitým vyslovování nenacvičíte. Přestože vám v hlavně něco z ní dobře, vyslovit to stejně je problém. Doporučuji proto opravdu říkat věty nahlas!
Mluvení pro sebe vám také pomůže rozšířit slovní zásobu. Jak? Jednoduše při svém popisu dne zkuste nelhat – mluvte opravdu o věcech, které jste dělali. Najednou se objeví slovíčko, které nevíte jak říct – no tak šup na internet a zkuste ho dohledat. Napište si ho do své databáze slovíček a řekněte celou větu ještě jednou s tímto slovíčkem. Najednou ho umíte použít ve větě a víte, že je to slovíčko, které se vás týká a budete ho používat i v budoucnu.
4) Stínování
Pojem stínování (shadowing) se často využívá při tréninku zaměstnanců na pracovišti – nový zaměstnanec je stínem ostřílenějšího kolegy a dělá všechno jako on – tím se učí nové pracovní postupy. To funguje výborně při studiu výslovnosti jazyka. V japonštině je intonace velice důležitá a výslovnost je podle mě nejdůležitější aspekt jazyka. I když se mnou často moji studenti nesouhlasí.
Stínování je perfektní metoda, jak nacvičit intonaci a výslovnost. Spočívá v tom, že si pustíte mluvené slovo – podcast či seriál, film. Pusťte si jednu větu, dejte pauzu a zkuste si větu říct stejně. Snažte se, o co nejpřesnější napodobení.
Jedna z možností je také zpěv – pokud máte rádi hudbu a rádi zpíváte, zapněte spotify nebo youtube a pusťte si japonské hity. Po pár posleších si zkuste zazpívat s nimi! Za sebe mohu doporučit např. zpěvačku Angela Aki či zpěváka Eito (hlavně jeho píseň Kósui 香水), kteří ve svých písních jasně artikulují a je proto i pro začátečníka jednoduché zpívat s nimi.
Stínování také napomáhá při osvojování si výrazů typických pro rodilé mluvčí. Nejvíc jsem se takto naučila v Japonsku, kde jsem byla členkou studentského orchestru. Prvních pár týdnu jsem vždy jen seděla na zkouškách či na obědech s muzikanty a poslouchala, jak mluví. Nemohla jsem se nijak vyjadřovat, protože jsem často neměla kontext a nevěděla o čem je řeč. Jen jsem proto stínovala jejich odpovědi. Věci jako „a só?“ (to fakt?), „Uso!“ (kecáš), „čó suki!“ (to fakt miluju), „Uma!“ (to je dobrota). Výrazy, které v učebnicích často nevídáte, ale když se je naučíte používat, budete znít více jako rodilý mluvčí. I toto se dá pochytit ze seriálů, filmů či podcastů!
Pokud chcete jednoduchý podcast pro začátečníky, doporučuji podcast Momoko to Nihongo. Momoko je moje dobrá kamrádka, která již mnoho let učí japonštinu a dělá krátké podcasty, kde mluví pouze japonsky. Navíc k podcastu má vždy připravený text v japonštině a angličtině.
5) Gramatika v praxi
Japonská gramatika je výrazně odlišná od jazyků, jako je čeština či angličtina. Nemá rod, číslo, pády a hodně významu je skrytu v kontextu – tzn. Pokud neznáte kontext nemůžete domyslet, co se mluvčí snaží říct. Proto je také náročné některé gramatické jevy vysvětlit nerodilému mluvčímu. Jsou to jevy, které do češtiny často ani nepřekládáme a jen nám pomáhají si domyslet význam.
Často jsem při svém studiu dělala jednu velkou chybu – přečetla jsem si definici gramatiky a doufala, že mi bude všechno jasné. V praxi ale měla daná gramatika mnohem více využití, která jsem nikdy nedokázala použít, protože teoretické poučky o nich nemluvili.
Naučila jsem se proto postupovat jinak – pokaždé, když najdu novou gramatiku, které nerozumím, nejdříve si samozřejmě přečtu definice. Pak ale jdu na internet a napíšu tuto gramatiku do vyhledávače. Přeskakuji blogy, kde se poučka opět vysvětluje, a otvírám stránky, kde mluví rodilí mluvčí o jiných věcech a používají tuto gramatiku. Tak poznám, jak je v praxi nejčastěji používaná. Dohledám si několik příkladových vět a vložím si je do svého seznamu.
Když pak chci gramatiku použít, podívám se na příkladové věty a hned vím, zda se mi hodí či nikoliv. Toto je jeden z důvodů, proč jsem začala psát blog – abych ušetřila studentům japonštiny spoustu hodin vyhledávání a metody pokus-omyl.
6) Zajímejte se o Japonsko
Poslední můj tip vám nepomůže možná tolik s japonštinou jako takovou, ale dle mých zkušeností bude díky němu vaše konverzace s rodilými mluvčími jednodušší.
Jednou z výhod japonštiny je, že je to mateřský jazyk pouze pro jednu zemi světa. Je proto velice jednoduché být v kontaktu s aktuálním děním, a to má vliv na náš jazyk. Jakýkoliv jazyk světa se neustále vyvíjí. Ještě nedávno jsme téměř neslyšeli slova jako rouška, pandemie či karanténa. A najednou jsou tato slova úplně všude. V Japonsku je to samozřejmě stejné, a pokud chcete být schopní se s Japonci domluvit, je lepší vědět, co se v zemi vycházejícího slunce zrovna děje. Neznamená to samozřejmě být denně na NHK News a zapisovat si poznámky ze zpráv. Ale vědět například o změně císaře a začátku nové éry. Vědět, že zrovna nejžhavější anime, o kterém všichni Japonci mluví je Kimecu no jaiba (demon slayer) a že po 20 letech skončila kapela Arashi (respektive dali si pauzu na neurčito).
Měla jsem mnoho spolužáků, kteří uměli dobře japonsky, ale jakmile jsme šli s Japonci na pivo, nebyli schopni se s nimi bavit – neznali populární kulturu, herce, zpěváky. Neznali japonská memes, ze kterých si všichni dělali srandu a pak se cítili odstrčení. Málo který mladý Japonec si s vámi popovídá o spisovatelích, kteří vyhráli Nobelovu cenu, nebo o krásách čajového obřadu a kaligrafie. To neznamená, že byste se o tyto věci neměli zajímat. Ale pokud chcete být v obraze a svou japonštinu využívat na plno, sledujte současné Japonsko a udržujte se v kontaktu s místní populární kulturou.
Toto bylo mých 6 základní tipů jak pokořit japonštinu. Určitě je i mnoho dalších triků, které vám pomohou. Pokud jste již na nějaké přišli při svém studiu, podělte se o nich v komentářích či na naší facebookové stránce.
Jsem překladatelka a lektorka Japonštiny.Ze všeho nejvíc jsem ale milovník japonské kultury: hudby, seriálů, karaoke, divadla a mnoho dalšího. A od té doby co umím japonsky si to všechno užívám mnohem víc! Pomáhám proto dalším nadšencům jako já naučit se tento zajímavý jazyk, ať už jsou to fanoušci Anime, pracovníci japonských firem či cestovatelé.
Pingback: Jak se naučit jakýkoliv jazyk. - JapaMaru
Pingback: Psát či nepsat - jak na kandži - JapaMaru
Maru děkuji za rady. Mimochodem, “ kimecu no jaiba“ je úplně dokonale anime 😄.
Petro, doufám, že rady pomohly. Já se na kimecu no jaiba teprve chystám :D, ale všichni ho zatím chválí, tak uvidíme!