„Studium kandži je stejné jako hubnutí – chcete slyšet, že je to jednoduché. Že stačí jednou tvrdě zabrat a máte pokoj do konce života. Skutečnost je ale taková, že musíte tvrdě zabrat a makat buďto do konce života, nebo dokud se na to nevykašlete a nesníte spoustu sladkostí.“
Toto jsem napsala na facebook 23. Listopadu 2015. Byl to poslední ročník mého magisterského studia a začala jsem si uvědomovat, že i přes roky, které jsem znakům věnovala, je začínám víc a víc zapomínat. Důvod byl jednoduchý – v posledním ročníků už nejsou žádné hodiny znaků a až na písemky o zkouškovém období jsme nepsali téměř nikdy.
A co se nepoužívá, to se zapomene!
Protože mě na konci školního roku čekal velký písemný test, musela jsem se znovu učit psát mnoho znaků, které jsem už zapomněla. Dnes už jich umím napsat určitě ještě mnohem méně. Důvod je jednoduchý – už roky aktivně v japonštině nepíšu rukou. Na psaní využívám zásadně počítač a na komunikaci s přáteli či kolegy zásadně mobil. Znaky tedy nemusím umět psát, musím je umět číst!
Dobrá, takže to znamená, že se nemáte nikdy učit znaky psát?
Bohužel ne. Pojďme se tedy podívat, jak na studium kandži.
Nejdřív trocha teorie:
- Znaky kandži byly převzaty do japonštiny z čínských textů, které přicházely do Japonska.
- Japonci uzpůsobili jejich čtení tak, aby odpovídalo již existujícím japonským slovům.
- Mnohdy docházelo ke špatnému vyložení znaku – proto někdy stejný znak má různý význam v čínštině a v japonštině.
- Znaky, které jsou nejčastěji používané a které potřebujete v běžném životě, se nazývají „džójó kandži“ 常用漢字 a je jich lehce přes dva tisíce
Začínáme se studiem písma
Pokud začínáte se studiem japonského písma, musíte začít s jeho dvěma slabikovými abecedami: hiraganou a katakanou. Na tyto abecedy připravuji nové materiály, ve kterých vás naučím, jak jednotlivé znaky abecedy psát, a vysvětlím, k čemu se používají.
Nyní ale začínáme se studiem znaků, tedy kandži. Takže psát či nepsat? Pokud jste četli můj článek 6 tipů jak pokořit japonštinu, určitě víte, že jsem zastánce hesla „nepište znaky“. Musím ale upřesnit, že nezavrhuji psaní znaků jako takové a určitě není moudré se nikdy nenaučit znaky psát. Pouze nedoporučuji veškerý svůj volný čas a úsilí věnovat hodinám a hodinám psaní znaků denně! V dnešní době je určitě mnohem důležitější umět kandži číst.
Umět je psát se nám ale také hodí.
- Pokud si při studiu rádi píšete do sešitu poznámky, bude to mnohem rychlejší a přehlednější, pokud je budete psát ve znacích a ne hiraganě.
- Pokud se dostanete do situace, kdy musíte něco vyplnit ručně (např. úkol do školy, dopis kamarádce do Japonska, nebo vyplnění dokumentů na úřadě) nemusíte trávit hodiny dohledáváním znaků, či jejich předpisováním na počítači.
- Budete schopni rozluštit písmo někoho jiného – tištěné znaky sice vypadají krásně, ale jakmile je rodilí mluvčí začnou psát ručně, ztrácejí tvar a často i tahy. Japonec místo tří čárek udělá jednu dlouhou a najednou je vizuálně znak nečitelný. Pokud ale víte, jak se znak píše, rozluštíte podle směru tahů, co se Japonec snažil napsat. (Ano, opravdu je to někdy luštění.)
Jak se tedy nejefektivněji naučím znaky psát?
Japonské znaky naštěstí nejsou jen chaotický soubor čárek, ale mají určitý systém, který nám jejich studium usnadňuje. Za prvé – kandži píšeme shora dolů, zleva doprava. A za druhé, všechna kandži se skládají z tzv. Radikálů.
Radikály = grafické prvky, jejichž kombinací je znak vytvořen. Podle nich se řadí znaky do slovníku.
Radikály jsou často samy o sobě znaky. Jednoduše řečeno: Pokud umíme napsat jednoduché znaky (do zhruba devíti tahů) jsme schopni z nich složit znaky mnohem složitější.
Příklad:
Pokud máme například znak pro Omou (myslet), víme, že se skládá ze dvou radikálů: „pole“ v horní části a „srdce“ v dolní. Pokud tedy umíme napsat tyto dva jednoduché znaky
Pokud tedy umíme napsat znak pro „srdce“ a znak pro „pole“, už jednoduše dáme dohromady znak pro „myslet“.
Radikálů do devíti tahů je v japonštině jen necelých 500. A to už zní lépe, než přes dva tisíce znaků, že? Než se tedy začnete učit složité znaky, doporučuji si osvojit znaky, které mají maximálně devět tahů!
Učíme se znaky číst
Umět znaky přečíst je alfa a omega japonštiny. Je jedno, jak dobře umíte japonsky, když si nepřečtete e-mail, zprávu na facebooku nebo články na internetu. Neměli bychom proto při začátcích studia čtení podceňovat. Rozložte si svůj čas tak, abyste na studium čtení znaků měli stejně času jako na studium gramatiky.
Jak se efektivně naučím znaky číst?
Při studiu japonštiny si často budete myslet, že sama japonština hází studentům klacky pod nohy a prostě nechce, abyste se ji naučili. To mě napadlo, když jsem zjistila, že každý znak má více než jedno čtení. Kandži mají tzv. japonské čtení (Kunyomi) a sinojaponské (čínské) čtení (Onyomi). Bohužel, to neznamená, že jsou čtení pouze dvě. Mnoho znaků má vícero Kunyomi čtení a vícero Onyomi čtení. Jeden z mých „oblíbených“ znaků v tomto ohledu je znak pro „nahoře“: 上.
Japonské čtení: ue, uwa, kami, a- , nobo-, tatemacu-,
Sinojaponské čtení: džó, šó, šan,
Kdybyste se snažili zapamatovat jednotlivá onyomi a kunyomi ke každému znaku, budete mít z toho brzy hlavu jako balón a reálně vám to při čtení textu stejně nepomůže. Je totiž potřeba znát nejen čtení znaku, ale i v jakém kontextu se takto znak čte. Kandži se proto nemůžeme učit jako samostatné znaky, ale jako slovíčka: kombinace vícero znaků či hiragany.
上る = Noboru = stoupat
上期 = Kamiki = první část roku
上手 = Džózu = šikovný
Takto se naučíte všechna čtení znaku a budete vědět, v jaké kombinaci se jak čte. Na studium znaků a tedy i slovíček mě osobně vždy nejvíce vyhovovaly různé verze tzv. flash cards = jazykové kartičky, kde máte na jedné straně napsaný znak a na druhé jeho čtení popřípadě význam.
V dnešní době samozřejmě už nepotřebujeme papírové kartičky, ale můžeme využít mnoho mobilních aplikací. Nejvyužívanější aplikací je pravděpodobně aplikace Anki, která vám umožňuje vytvořit si vlastní seznam slovíček či využít seznamy, které vytvořili jiní studenti. Tato aplikace má navíc tu funkci, že sleduje, která slovíčka vám dělají problémy a ta vám záměrně vybírá častěji. Naopak ze slovíček, která už umíte, vás zkouší zřídka.
Dalším příkladem je stránka Quizlet, která má předvytvořené seznamy slovíček podle jejich frekvence používání. Na rozdíl od jiných stránek nepracuje se znaky, které jsou nejjednodušší nebo se řadí do kategorie dle JLPT (Japanese Language Proficiency Test), ale využívá znaky, na které narazíte v běžné japonštině nejčastěji, přestože jsou někdy i trochu obtížnější. To nám ale při studiu čtení nevadí.
Je více méně jedno jakou aplikaci si při studiu vyberete, důležité je se k ní pravidelně vracet a opakovat.
Shrnutí na závěr
- Naučte se psát radikály znaků až potom znaky složené
- Čtení se učte jako slovíčka
- Učte se číst znaky podle jejich frekvence využití nehledě na obtížnost
- Pro opakování využívejte online aplikace nebo kartičky (flash cards)
- Stačí 15 minut denně, ale pravidelně
- Opakuj, opakuj, opakuj!
Doufám, že nyní už víte, jak na kandži a že se s chutí pustíte do jejich dalšího studia. Také se můžete pustit do těch sladkostí, protože na rozdíl od hubnutí, při studiu znaků jsou po celou dobu povoleny.
Pokud se chcete podělit o své trable se znaky, nebo se pochlubit, kolik už jich umíte, připojte se do naší soukromé facebookové skupiny.
Jsem překladatelka a lektorka Japonštiny.Ze všeho nejvíc jsem ale milovník japonské kultury: hudby, seriálů, karaoke, divadla a mnoho dalšího. A od té doby co umím japonsky si to všechno užívám mnohem víc! Pomáhám proto dalším nadšencům jako já naučit se tento zajímavý jazyk, ať už jsou to fanoušci Anime, pracovníci japonských firem či cestovatelé.
