Možná už víte, že oslovovat v japonštině pouze jménem je považováno za velice familiární a může v určitých situacích být dost neslušné. Toto tzv. jobisute (呼び捨て), doslova „zahození přídomku“, může být v některých situacích lichotivé (například mezi partnery či jako způsob flirtování). Pokud ale s někým neflirtujete nebo nerandíte, měli byste raději používat přídomky, abyste náhodou někoho neurazili. I mezi přáteli se setkáte častěji s oslovením s přídomkem, než bez něj.
Co jsou to tedy ty přídomky?
Jsou to koncovky, které se přidávají za křestní jméno, příjmení či přezdívku. Pokud se tedy někdo jmenuje Suzuki, můžeme ho oslovit Suzuki-san nebo Suzuki-kun apod. Přídomky se mohou dávat jak za příjmení, tak za křestní jméno nebo přezdívku.
To, jestli oslovíte někoho křestním jménem nebo příjmením opět záleží na úrovni vašeho vztahu. U cizinců často také ale rozhoduje vyslovitelnost jména. Moje příjmení, Glaslová, je pro Japonce skoro jazykolam a proto i když by se to z pohledu japonské etikety nehodilo, mnozí preferují mé křestní jméno.
Přídomky mají (jako asi všechno v japonštině) také své úrovně zdvořilosti. Některé se hodí výhradně mezi přáteli, některé jsou naopak vhodné pro psanou komunikaci. Pojďme se tedy podívat na ty nejčastější, se kterými se můžeme setkat.
Důvěrné přídomky
Označení „důvěrné přídomky“ je možná trochu zavádějící. Jejich použití totiž není pouze pro osoby, které jsou v důvěrném přátelském nebo partnerském vztahu. Mohou je také používat výše postavení lidé vůči výrazně níže postaveným. Např. učitelé vůči svým žákům nebo ředitel firmy vůči řadovým zaměstnancům, nebo níže postaveným manažerům. Každopádně v těchto případech je jasně znatelný pocit nadřazenosti, který má člověk používající důvěrný přídomek.
-kun くん (může být psáno i znakem 君)
Přídomek –kun je běžně užívaný přídomek vůči mužům. Často je spojován s mladými chlapci (je nejčastěji využíván právě ve škole), ale nemá věkové omezení. Setkala jsem se i s tím, že president společnosti označil manažera výroby jako Jamamoto-kun (a to mu bylo přes čtyřicet).
Sice se nejčastěji užívá vůči mužům, ale můžeme se i běžně setkat s použitím -kun vůči ženám. To hlavně v případech, kdy ženské označení –chan (viz níže) není vhodné, protože naznačuje určitou roztomilost. Například v pracovním prostředí je vhodnější, když muži označují své ženské podřízené jako –kun.
-chan ちゃん
Přídomek –chan je naopak typický pro označení dívek. Nejvíce je používáno pro malé holčičky (ve školce, základní škole, děti přátel či známých). Proto má někdy až negativní konotaci roztomilosti a jeho použití může v určitých situacích znít jako shazování (například právě na pracovišti). Mezi přáteli je ale toto označení běžné i pro dospělé. Je také vhodné na pracovišti mezi ženami (tzn. moje nadřízená mě může oslovit Maru-chan)
Jako varianta přídomku –chan je také občas používáno –tan. Tento přídomek vznikl z dětské výslovnosti přídomku –chan a používá se, pokud chceme označit něco ještě roztomileji.
Zdvořilé přídomky
Zdvořilé přídomky využíváme vůči výše postaveným osobám nebo osobám, které neznáme. Pokud je použijeme vůči lidem na stejné úrovni, může to znít, jako že se jim posmíváme, nebo jako záměrný pokus o distancování – náznak, že nejsme přátelé. Takže na jejich použití pozor.
-san さん
Přídomek –san je asi nejběžnější a dal by se do češtiny přeložit jako pan/paní. Tento přídomek není genderově určený, takže může být použitý jak vůči mužům, tak vůči ženám. Obecně pokud jsme někoho zrovna poznali a nejsme hned přátelé, určitě bychom měli zvolit tento přídomek. Využívejte ho tak, jako byste v češtině používali oslovení pan/paní.
Jsou situace, kdy by použití –san neodpovídalo českému použití pan/paní. Zažila jsem například takovou zvláštní situaci, když jsem byla na japonské univerzitě členkou školního orchestru (to je zase příběh na jindy). Do orchestru jsem byla zapsána jako „1. ročník“, přestože v té době jsem byla již 4. ročník na české vysoké škole a byla jsem tak o 3 roky starší, než všechny mé spolužačky v ročníku.
Byla jsem tak ve zvláštní situaci, kdy jsme byly sice spolužačky, ale já jsem byla starší a tím pádem výše postavená. Některé to neřešily, ale některé mě kvůli tomu oslovovaly Maru-san. Přestože jinak se mnou mluv důvěrnou japonštinou a byly jsme dobré kamarádky (chodily spolu na karaoke, obědvaly spolu ve škole apod.). Nedá se tedy říct, že by mi říkaly „paní Maru“ ale prostě cítily, že by měly použít –san při oslovení, aby naznačily věkový rozdíl.
-sama 様
Přídomek –sama je běžně využíván vůči lidem, kteří jsou na výrazně vyšší úrovni než my. Začal se používat někdy ve 14. století vůči pánům a knížatům. Do dneška se zachovalo pouze několik situací, kde se v běžné komunikaci můžete s tímto přídomkem setkat.
- V obchodě
„Náš zákazník náš pán“ platí v Japonsku dvojnásob, takže pokud vstoupíte do obchodu, restaurace, banky či provozovny nějaké služby, budete vždy oslovováni jako okjaku–sama (vážený zákazník, お客様).
- V korespondenci
Pokud píšete dopis a v adrese uvádíte jméno příjemce, musíte za něj vždy napsat přídomek –sama a to i přes to, že v běžné konverzaci s tímto člověkem používáte jiná oslovení. Je to prostě etiketa.
- Ve firemní e-mailové komunikaci
V e-mailové komunikaci v pracovním prostředí je běžné při oslovení používat –sama. Specialitou této situace je i to, že se přídomek –sama dává i za označení pozice. (např. „Jamamoto-kačó-sama“) (山本課長様). V moderních japonských firmách se od tohoto ale pomalu opouští.
Někdy může být –sama opět využíváno jako posměšně nebo sarkasticky. Např. ve větě „何様だとおもってるの” – kdo si sakra myslíš, že jsi (doslova jaký -sama si myslíš, že jsi) .
Další způsoby oslovení
V japonštině máme i mnoho dalších způsobů oslovení. Níže uvedené jsou takové, se kterými se můžete běžně setkat. Jejich výhodou je, že na rozdíl od přídomků výše, je můžeme použít sami o sobě. Můžeme je tedy použít jak se jménem (např. Jamada-senpai, Jamada-kačó) tak samostatně (Senpai, Kačó).
senpai 先輩
Pokud jsme někdy v tzv. Senpai/kóhai vztahu, můžeme využít oslovení senpai. Co to, ale znamená? Označení senpai se používá pro člověka, který dělá to samé co my, ale dělá to déle a má tudíž více zkušeností.
Počkat, jako dělá cokoliv, co my?
Ano, cokoliv.
Nejstandardnější použití je ve škole, kdy se označení senpai využívá po žáky vyšších ročníků, než jsme my. Ale někdy si studenti japonštiny toto špatně vykládají jako jediné možné použití.
Senpai je i člověk, který pracuje ve firmě déle než my (pokud není náš nadřízený, pak ho označujeme podle pozice viz. níže). Je to ale i kolega z šachového kroužku nebo z aerobiku, který je členem déle než my.
POZOR: Je jedno, jestli daný člověk umí věc dělat lépe než my. Pokud bych například byla v šachovém klubu a můj senpai tam byl o sice o tři roky déle, ale já bych ho porážela ve všech zápasech, stejně by pro mě byl senpai. Rozhodující je seniorita, nikoliv dovednost.
Protějškem senpai je výraz kóhai (výraz pro mladšího, méně zkušeného). Toto se ale nikdy nevyužívá při oslovení. Senpai svého kóhai oslovuje s přídomky –kun či –chan.
sensei 先生
Oslovení sensei se používá vůči učitelům, mistrům, doktorům či právníkům. Mnoho začínajících studentů japonštiny dělá tu chybu, že si sensei spojí pouze s učitelem a překládají si to jako „pan učitel“. Pokud pak chtějí říct např. větu „Pan Jamada je učitel“ řeknou
やまださんは先生です。
To ale není správně. Pro označení „učitel“ jako povolání, využíváme slovo 教師 (kjóši). Slovíčko sensei se používá opravdu pouze při oslovení nebo když o konkrétním učiteli mluvíme.
Např. うちの先生はやさしい。(Náš učitel je hodný)
Ale neměli bychom říkat například 先生になりたい (Chci být učitel) V tomto případě by bylo správně 教師になりたい.
(to, že je něco gramaticky nesprávně ale neznamená, že se to nepoužívá. Takže s větou jako 先生になりたい se můžete při hovoru setkat)
Označení pracovních pozic
V zaměstnání se pro oslovení výše postavených zaměstnanců nepoužívají přídomky, ale využívají se jejich pozice. Za ně už se další přídomky nedávají. Pozic může být mnoho, ale nejčastější z nich jsou:
係長 kakaričó – asistent manažera
課長 kačó – manažer sekce
部長 bučó – manažer oddělení
社長 šačó – ředitel / president společnosti
*tyto překlady pozic jsou jen orientační, často si firmy tvoří další funkce, a abyste se v nich vyznaly, musíte mít schéma se strukturou firmy, bez kterého se ani Japonci neobejdou. Pokud tedy oslovujeme někoho v práci, musíme si řádně ověřit, jakou funkci přesně zastává.
Pokud je také z kontextu jasné, koho oslovujeme, můžeme použít jen název pozice jako oslovení.
Např. 課長、ちょっといいですか。Kačó, máte chvilku čas?
Pokud bychom ale řekli např. 課長に言われました. Řekl mi to kačó. Tak už není jasné, o kom je řeč, a je lepší využít jméno dané osoby. Jedinou výjimkou je samozřejmě šačó (president společnosti), protože ten bývá jen jeden.
Při oslovení s pozicí již nepřidáváme žádné další přídomky. Nepoužíváme tedy např. Suzuki-kačó-san. Ale jen suzuki-kačó. Výjimkou je e-mailová komunikace, ve které je běžné ještě za označení pozice vložit -sama 様 . V takovém případě pro lepší přehlednost dáváme mezi označení pozice a přídomek -sama malou mezeru!
Začátek e-mailu by pak mohl vypadat třeba takto:
やまだ課長 様 、 (Jamada-kačó sama)
お疲れ様です。(Ocukaresama desu) – klasický pozdrav na začátek pracovního e-mailu.
Na závěr
Kromě přídomků, které jsou v tomto článku, existuje v japonštině ještě moře dalších variant. Mám kamarádku, které se říká „Yuri-rin“, kamarádku „Mi-pon“ a mnoho dalších slabik, které už vypadají spíš jak z nějaké obrázkové knížky. Naopak ve zdvořilých přídomcích můžeme najít už celkem zastaralé -dono, nebo označení pro „pana, paní, mistra“ -ši v oficiální komunikaci. Možností je opravdu mnoho. Ale pokud se budete orientovat v těch výše uvedených, měli byste si vystačit v běžné konverzaci.
Napadají vás ještě nějaké, které jsem nezmínila, a myslíte, že bych měla? Napište je dolů do komentářů, aby se je dozvěděli i jiní čtenáři.
Jsem překladatelka a lektorka Japonštiny.Ze všeho nejvíc jsem ale milovník japonské kultury: hudby, seriálů, karaoke, divadla a mnoho dalšího. A od té doby co umím japonsky si to všechno užívám mnohem víc! Pomáhám proto dalším nadšencům jako já naučit se tento zajímavý jazyk, ať už jsou to fanoušci Anime, pracovníci japonských firem či cestovatelé.
Děkuji ti opět úžasný článeček. Měla jsem se to učit včera, ale zasekla jsem se na znelosti. A tak ti děkuji, že se můžu priprativ takto.
Pingback: Úrovně zdvořilosti v Japonštině - JapaMaru
This site was? how do I say it?
Relevant!! Finally I have found something which helped
me.
Many thanks!