Japonská společnost je velice odlišná od té české a to se projevuje i na jejich etiketě – pravidlech chování. Pokud se tedy vydáte do Japonska, měli byste se snažit tato pravidla nastudovat a přizpůsobit se jim, abyste si neutrhli ostudu.
Když jsem jela poprvé do Japonska, všechna tyto pravidla jsem se snažila naučit. I přes to mě ale mnoho věcí na místě překvapilo. Naštěstí moji společníci byli vždy chápaví a mnoho chybiček mi odpustili. Protože ale nemusíte mít vždy takové štěstí, rozhodla jsem se sepsat pár základních pravidel japonské etikety a to konkrétně pro případ stolování v japonských restauracích.
Etiketa v restauracích
V Japonsku máme mnoho druhů restaurací, které mají svou vlastní specifickou etiketu. Nejdříve si ale probereme pár základních pravidel, která byste měli dodržovat všude.
1) Při příchodu do restaurace počkejte, až vás obsluha usadí. Pokud se vyloženě nejedná o bar či rychlé občerstvení, bývá zvykem při příchodu recepce počkat u vchodu, než k vám přijde obsluha. Tato obsluha se vás vždy zeptá:
何名様ですか。（nanmei sama desuka） – kolik vás je?
Případně pokud hned na první pohled vidí, že je vás málo, může se například zeptat:
二名様ですか. （nimei sama desuka） – jste dva?
Odpovědět můžete samozřejme danou číslovkou a za ní připojením numerativu –mei
1 いちめい (ičimei)
2 にめい (nimei)
3 さんめい (sanmei)
4 よんめい (yonmei)
Což je mnohem jednodušší než si pamatovat nepravidelné tvary při využívání numerativu 人 ( にん)
1 ひとり(hitori)
2 ふたり (futari)
3 さんにん (sannin)
4 よにん (yonin)
Pokud si rychle nevzpomenete na číslovku – stačí ukázat prsty na ruce. V plných a hlučných restauracích toto i doporučuji, protože vás obsluha může špatně slyšet.
V žádném případě se ale sami neusazujte. Některé restaurace mají u vchodu drobný zvoneček – pokud by tedy obsluha nepřicházela, nebojte se zazvonit.
2) Před jídlem používejte Ošibori! V dnešní kovidové době si asi všichni dáváme větší pozor na umytí rukou před jídlem. V Japonsku to je ale součástí etikety již dlouho. K tomu v japonských restauracích slouží tzv. ošibori – navlhčený ručníček, který vám přinese obsluha, když vás usadí.
V trochu luxusnějších restauracích se jedná opravdu o malý ručníček, v běžných restauracích je to spíše vlhký ubrousek většinou zabalený v plastovém sáčku. Bývá také zvykem, že v létě je tento ručníček chlazený, zatímco v zimě je ohřívaný.
Důležitým bodem ale je – ošibori slouží pouze na umytí rukou před jídlem. Je proto považováno za neetické si s ním utírat obličej. Jsou lidé, kteří si s ním obličej utírají (hlavně v létě, když je venku 40 stupňů a studený ručník nabízí příjemné osvěžení). Toto chování je ale proti pravidlům japonské etikety.
3) Nebojte se pokřikovat na obsluhu. V Japonsku je zvykem, pokud si chcete objednat, či potřebujete cokoliv jiného po obsluze, zvednete ruku a hlasitě zavoláte すみません！(sumimasen). Zatímco v Česku je volání na obsluhu považováno za drzé a obsluha obchází stoly pravidelně, v Japonsku je to nutností. Pokud byste čekali, až obsluha dorazí – nedočkáte se.
Pokud chcete platit, můžete na obsluhu zavolat:
お会計おねがいします (o kaikei onegai šimasu) – „účet, prosím“
4) Voda je v japonských restauracích většinou zdarma. Nemusíte si ji tedy objednávat, a pokud ji nemáte přímo na stole, obsluha vám jí donese brzy po usazení, aniž byste ji museli žádat. V některých menších restauracích může být na baru nádoba s vodou, kterou si můžete vzít a dolívat si sami. Navíc není také ani ostudou si jiný nápoj vůbec neobjednat a k jídlu si pouze dolévat vodu zdarma.
5) Nepolívejte jídlo sójovou omáčkou. Když jsem jako malá jedla tzv. „Čínu“, měla jsem ve zvyku si ještě dodatečně polévat rýži sojovkou. Z pohledu Japonce je však toto neuvěřitelné barbarství. K mnoha japonským jídlům, dostanete mističku se sojovkou, případně pouze mističku, do které si ji sami můžete nalít. Nikdy však přímo sojovkou jídlo nepolívejte – vždy vezměte dané jídlo a do omáčky ho namočte.
6) Pokud jíte s malého talířku či misky, je zvykem zvednou nádobu ze stolu a přiblížit jí k puse. Zatímco mi Češi, abychom při jídle neudělali nepořádek, snažíme se krčit nad náš velký talíř, v Japonsku je zvykem si misku zvednout. Nejen, že neuděláte nepořádek, ale hlavně si zachováte krásné držení těla. (Tedy pokud nejíte jako pán na obrázku). Velké talíře či misky (s nudlemi Ramen a podobě) ovšem nezvedáme a necháváme na stole.
7) Co nedělat s hůlkami? V Japonsku hůlky slouží k mnoha dalším účelům, než jen k jídlu. Jeden z nich je hlavně v tradičních smutečních obřadech, kdy se s hůlkami speciálně manipuluje a napodobení těchto rituálů při jídle je považováno za velice nevhodné.
a) Předávání jídla hůlkami – pokud chcete kousek jídla předat partnerovi, nikdy ho nepředávejte „z hůlky do hůlky“. Jídlo nejdříve položte na talířek a s tím ho podejte partnerovi. Předávání hůlkami je součástí smutečního rituálu, ve kterém se předávají kosti zemřelého.
b) Zapichování hůlek do jídla – pokud potřebujete na chvilku odložit hůlky, nedělejte to tak, že je zapíchnete do rýže či jiných potravin. Zapíchnutí hůlek do rýže bývá opět jednou z tradicí při smutečním obřadu.
Pokud chcete hůlky odložit, většina restaurací má k dispozici tzv. hašioki, na které hůlky odkládáme použitou stranou. Pokud hašioki restaurace nenabízí, odložte je např. na obal od hůlek nebo na různé tácky a talířky, na kterých jídlo přišlo. Za nevhodné bývá považováno i odkládání hůlek na větší misky od jídla (mohou se z nich skutálet dolů), ale mnoho lidí toto pravidlo porušuje.
c) Pokud s hůlkami neumíte, nebojte si říct o vidličku. – až na pár zastaralých tradičních restaurací, většina má k dispozici klasické příbory. Pokud opravdu neumíte jíst hůlkami a jídlo vám z nich neustále padá, nebojte se obsluhu požádat o vidličku či lžíci. Sice si budou Japonci ťukat na čelo, že neumíte jíst hůlkami, ale věřte mi – trapnější je strávit hodinu v restauraci a nenajíst se, protože jídlo v hůlkách neudržíte.
Restaurace v Japonsku
Když se řekne japonská restaurace, možná si představíte sezení na zemi, sushi a jiné tradiční japonské pokrmy, anebo kuchaře s šátkem na hlavě jak smaží rybu přímo před vámi. To všechno jsou ale jen jedny z mnoha restaurací, na které můžete v Japonsku narazit. Pojďme se podívat na pár příkladů restaurací, ve kterých můžeme narazit na specifická pravidla etikety.
Izakaya
Izakaya je japonská tradiční hospůdka. Existují varianty jak se sezením na zemi, tak malé Izakaya, kde sedíte pouze kolem baru či Izakaya se stoly a židlemi ve stylu západních restaurací. Nedá se ji ale označit přímo za restauraci – Japonci sem chodí hlavně popíjet alkohol a jako občerstvení objednávají spíše tzv. ocumami (おつまみ) – což je společný název pro jakékoliv drobné pochutinky a nebo malé talířky s kousky masa.
Etiketou v Izakaye je totiž sdílení pokrmů – neobjednáváte si jeden talíř pro sebe, ale objednává se vždy několik různých talířků, ze kterých si pak všichni společně berou.
Když jsem poprvé navštívila v Japonsku Izakayu, nevěděla jsem, že se objednává pro celou skupinu. Kamaráda se mě zeptala, co si dám a já si objednala talířek s masem a pečené brambory. Můj talířek přišel až mezi posledními a už jsem se na něj těšila. Vzala jsem si jeden kousek masa a než jsem se stihla natáhnout pro druhý, už byly všechny pryč! Kamarádi si maso rozebrali a na mě nic nezbylo. Tehdy mě to pěkně naštvalo. Říkala jsem si „Když si chtěli dát kuře, měli si ho objednat!“ Teď už ale vím, že to v Izakaye takto chodí. Pokud tedy objednáváte něco, co mají všichni rádi, raději objednejte větší počet.
I kvůli tomuto způsobu sdílení pokrmů je v Izakaye zvykem, rozdělit si na konci účet – neplatíte tedy jenom za to, co sníte vy, ale platba se rozdělí rovným dílem mezi všechny. Pokud tedy jdete do Izakaya s nějakým jedlíkem, raději si připravte více peněz.
Ramen-ya
Restaurace s nudlemi a hlavně pak restaurace s Ramen (nudle ve vývaru), můžeme v Japonsku zařadit mezi „rychlé občerstvení“. Lidé do těchto restaurací nechodí na dlouhé romantické večeře, nebo na zábavný večer s přátel – přijdou se najíst a pak hned odcházejí. Tradiční Ramen-ya navíc bývají velice malé a pojmou pouze hrstku zákazníků. Aby jich proto mohli obsloužit co nejvíce, kuchaři v těchto restauracích mistrně ovládají efektivní rychlý výdej jídla v kombinaci s mnoha hodinovými přípravami vývarů před otevřením. Pokud tedy nechcete způsobit problémy – rychle si objednejte, rychle najezte a co nejdřív vyrazte za další zábavou jinam.
Také se nedivte, pokud kolem vás budou všichni při jídle hlasitě srkat. Srkání nudlí je v Japonsku považováno za vyjádření spokojenosti, ale také má praktické využití – při srkání totiž ochlazujete nudle, které jsou kvůli ponoření do nálevu velice horké. Naopak české „foukání“ na jídlo, které je horké, je považováno za trochu nevkusné.
Pravidel japonské etikety je samozřejmě mnohem víc. Situace je o to horší, pokud jdete na jídlo s výše postaveným, nebo nedej bože s nadřízeným – pak musíte ještě brát ohledy na to, kdo kde sedí, kdo kdy a komu dolévá a mnoho dalšího. To už si ale necháme zase na jiné povídání.
Zajímají vás jiná pravidla japonské etikety? Napište do komentářů, která oblast by vás zajímala příště.
Jsem překladatelka a lektorka Japonštiny.Ze všeho nejvíc jsem ale milovník japonské kultury: hudby, seriálů, karaoke, divadla a mnoho dalšího. A od té doby co umím japonsky si to všechno užívám mnohem víc! Pomáhám proto dalším nadšencům jako já naučit se tento zajímavý jazyk, ať už jsou to fanoušci Anime, pracovníci japonských firem či cestovatelé.
Pingback: Co (ne)dělat v Japonsku: pravidla etikety - JapaMaru