Jak správně požádat v japonštině

V mnoha učebnicích japonštiny je rozkazovací způsob vyučován relativně brzy. Někdy dokonce i dříve než výrazy pro zdvořilou žádost. Studenti se tak naučí nejdříve říct „udělej!“ a „udělejte“ než větu jako „mohl byste pro mě, prosím toto udělat?“.

Nejhorším výrazem v tomto případě je kudasai. Toto slovíčko, které se napojuje na -te tvar sloves, se často překládá jako „prosím, udělejte“. A to „prosím“ nás právě zmate a donutí nás to si myslet, že vlastně mluvíme zdvořile a že ho tedy můžeme opravdu použít, když někoho o něco žádáme. Jedná se ale opravdu o rozkazovací způsob, a tak v mnoha případech můžeme znít, jako že někomu něco spíše nařizujeme.

V japonštině existují i další výrazy, které jsou v případě žádosti mnohem vhodnější a běžně používanější než kudasai. Ty jsou ale často vyučovány až v pozdějších lekcích a studenti japonštiny tak mohou výraz kudasai užívat do té doby velice chybně. Proto myslím, že je důležité tyto výrazy vyučovat zároveň.

A to proto, že zatímco s rozkazovacím způsobem se setkáte často pasivně (už učitel vám řekne: přečtěte toto, napište toto apod.), aktivně mnohem častěji (hlavně jako začátečníci v japonštině) o něco žádáme a nechceme nikomu rozkazovat. Pojďme se tedy podívat na způsoby, jak různě můžeme o něco požádat.

Nejlépe si to předvedeme na příkladu: chceme někoho požádat, aby nám něco vysvětlil. K tomu použijeme slovíčko 教える (ošieru) – které znamená učit, nebo vysvětlit.

1) Když si tykáme

Pokud chci požádat svého kamaráda nebo někoho s kým si jednoduše tykáme, možností mám několik. Nejholejší by samozřejmě byl jednoduchý rozkaz:  教えて (ošiete). To bychom ale nežádali, ale opravdu přikazovali. (vysvětli mi to).

Slovíčko, které změní rozkaz na žádost a zachrání nás tak před společenským faux-pas je morau (もらう). Pokud toto slovíčko, které samo o sobě znamená “obdržet“,  dáme do jeho potenciálního tvaru moraeru, můžeme ho připojit k jiným slovesům a vyjádřit tak prosbu.

Ukažme si to tedy na našem vzorovém slovesu.

教える – vysvětlit

教えて – te tvar (= rozkaz “vysvětli mi to!”)

教えてもらえる？ – žádost – „Můžeš mi to vysvětlit?“

Takto slovesu moraeru můžeme napojit na jakákoliv jiná slovesa.

書いてもらえる？ – můžeš to napsat?

窓をあけてもらえる？ – Můžeš otevřít okno?

Ještě lepší je tato fráze pokud k ní přidáme zápor!

教えてもらえない？ – Nemohl bys mi to vysvětlit?

2) Pokud si vykáme

V japonštině platí – čím delší tím zdvořilejší. Abychom tedy dostali z našeho důvěrného tvaru zdvořilou variantu, musíme k němu něco dalšího přidat. V tomto případě stačí o jednoduché přidání zdvořilé koncovky.

Vezmeme tedy naši nejvhodnější variantu – te tvar + moraenai. Zdvořilostí koncovka je v tomto případě masen (zdvořilý zápor).

Protože už nemluvíme s přáteli, je také vhodné přidat tázací partikuli ka, kterou v důvěrné řeči téměř nepoužíváme a nahrazujeme ji intonací. Výsledná fráze je pak ideální variantou pro zdvořilou žádost v japonštině a vypadá takto: 

教えてもらえませんか？ – Nemohl byste mi to, prosím, vysvětlit?

Tato varianta je mnohem vhodnější než použití výrazu kudasai a pokud ji použijete v jakékoliv situaci, nemůžete nikoho urazit.

3) Jdeme o úroveň výš.

Pokud byste chtěli někoho ohromit svou znalostí keiga (= uctivé japonštiny), můžeme jít se zdvořilostí ještě o jednu úroveň výš. Japonské keigo se většinou vyznačuje přidáním dalších zdvořilostních předpon či přípon, ale také tím, že mnoho sloves je úplně změněno. Slovesa tak mají svou keigo verzi, která není vůbec podobná původnímu slovíčku.

V případě slovesa morau je jeho keigo verze itadaku.

(*Teď už víte, co je to itadakimasu, které říkají Japonci před jídlem)

Pokud chceme toto sloveso použít v žádosti, gramaticky postupujeme stejně, jako v případě morau.

1) vytvoříme tvar potenciálu itadaku -> itadakeru

2) přidáme zápornou zdvořilou koncovku: itadakeru -> itadakemasen

3) sloveso připojíme za –te tvar jiného slovesa: ošiete itadakemasen

4) na závěr přidáme tázací partikuli ka: ošiete itadakemasen ka

教えていただけませんか。 – Nemohl byste mi to, prosím, vysvětlit?

A teď už víte, jak někoho o něco slušně požádat, aniž byste zněli, jako že mu rozkazujete.

Další příklady:

お名前を教えていただけませんか。- Nemohl byste mi, prosím, říct své jméno?

 窓を開けていただけませんか。　- Nemohl byste, prosím, otevřít okno?

この情報を確認していただけませんか。- Nemohl byste, prosím, ověřit tyto informace?

Takže pokud příště budete chtít někoho o něco žádat, zapomeňte na kudasai  a zkuste místo toho použít jednu s mnohem vhodnějších variant.  Možností, jak v japonštině někoho o něco požádat je opravdu mnoho a vždy záleží na vašem vztahu, na situaci, ve které se nacházíte a na vašem postavení. Ale pokud si nejste jistí, použijte moraemasenka a nemůžete udělat chybu.